O ŠKOLE

HISTORIE ŠKOLY

Založení hudební školy v Rousínově předcházelo několikaleté úsilí, které se nakonec podařilo zrealizovat otevřením školy 1. září 1951. Vznik této školy byl významný krok k rozvoji hudebnosti jednak v samotném Rousínově, ale i v jeho okolí. Začátky byly skromné. Škola byla umístěna v bývalé stolařské dílně U Maršálků a měla k dispozici jen čtyři průchozí místnosti.

Prvním ředitelem Hudební školy byl rousínovský varhaník a hudebník Jan Kopřiva. Za jeho působení (do roku 1954) se umělecká škola rozrostla o oddělení dechových a lidových nástrojů (z dřívějšího klavírního a smyčcového). Stav žáků až do roku 1962 se pohyboval okolo stovky. Právě školní rok 1962-63 se škola přejmenovala na Lidovou školu umění a spolu s názvem se změnila i organizace. Byla připojena k vyškovské LŠU, kterou řídil Dr. Miloš Havelka. Správcovstvím byla pověřena zástupkyně ředitele LŠU Vyškov - Marie Neubauerová. Byl také otevřen taneční, výtvarný i literárně-dramatický obor (který však byl po několika letech zrušen) a narostl počet žáků i vyučujících.

Roku 1966 došlo k další významné změně. Škola byla přemístěna do budovy na rousínovském náměstí a v roce 1967 byl do čela rousínovské pobočky vyškovské LŠU jmenován Miloslav Strejček. Dne 24. února 1969 získává škola samostatnost. V sedmdesátých letech došlo ke stabilizaci učitelského sboru a škola se stává známá a respektovaná instituce v rámci regionu. Od roku 1990 se škola prezentuje pod názvem Základní umělecká škola Františka Sušila (Fr. Sušil - významný rousínovský rodák, páter, sběratel lidových písní). Ta má od 1. 9. 1998 právní subjektivitu jako příspěvková organizace Města Rousínov. Od téhož roku je ředitelem ZUŠ jmenován učitel výtvarného oboru Mgr. Pavel Malý, který ve funkci působil do roku 2015. Současnou ředitelkou je klavíristka a pedagožka Hana Jánská, která ve škole působí již od roku 1999 a která stála u zrodu mnoha inovativních a v tradici postupem času ukotvených projektů.

Kapacita je stanovena na 285 žáků.

FRANTIŠEK SUŠIL

Narodil se 18. 6. 1804 v Rousínově. Po ukončení gymnaziálních studií v Kroměříži pokračoval ve studiu na bohosloveckém ústavu v Brně, kde byl v roce 1827 vysvěcen na kněze. Působil několik let jako duchovní v Olbramovicích u Moravského Krumlova, pak krátce v Komárově u Brna. V roce 1837 se stal profesorem bohosloveckého ústavu v Brně. Po celý svůj život patřil k horlivým organizátorům katolického hnutí na Moravě.

Intenzivně se zabýval sběrem lidových písní. Začal shromažďovat a zaznamenávat písně nejdříve z okolí svého rodiště, později z různých koutů Moravy, Slezska, západního Slovenska i severního Rakouska. Sebraný materiál uspořádal do několika souborů. V roce 1935 vydal písně a popěvky z okolí Rousínova pod názvem Moravské národní písně a po jejich velkém úspěchu i druhý svazek Moravské národní písně (1840). Během let 1853-1860 dosáhl jeho soubor počtu 2361 písní světských i náboženských, které roztřídil podle námětů a žánrů na legendy, písně historické, žertovné, milostné, svatební, rodinné, vojenské a hospodářské. Všechny zaznamenal v nářečí daného kraje a doplnil je vlastními zápisy nápěvů.

Nebyl však pouze sběratelem národopisného materiálu, ale sám také literárně tvořil a přispíval do řady časopisů. V roce 1847 vyšla jeho první sbírka Básně, následovaly Růže a trní (1851) a Sebrané básně (1862). Posmrtně byly vydány Nové básně (1869) a Smíšené básně (1870).

Věnoval se rovněž překladatelské činnosti. Překládal antické básníky Ovidia, Katulla, Propertia a Músaia, ale i ruské a slovinské lidové písně. Přeložil texty církevních zpěvů.

Zemřel 31. 5. 1868 v Bystřici pod Hostýnem. V roce 1871 byl odhalen pomník nad jeho hrobem a pamětní deska na rodném domě v Rousínově.